Nechci už spát, nechat si zdát,
o tom, jak těžké je milovat.
Bolest, ta v duši,
když srdce těžce buší,
lásku i smutek tuší.
Na víčka slzou skrápěná,
dopadlo světlo ranní,
a rána - pro někoho blažená,
mne zvou, ať jsem jejich paní.
Jen jděte dál,
nechte mne snít,
vedle začne už bál
a já chci zpátky za ním jít…
Bolestná vzpomínka pramínek lásky, chudinka dívenka, vzbouřené srdce plavovlásky.