
V malém domku na předměstí
pláče dívka: ,, Co je štěstí?"
Srdce jí žalem puknout může,
proč jí nikdo nepomůže?
V zajetí je velké lásky,
kde nezbývá víc, než jen otázky.
On je hrdý, nevšímavý,
snad ani pro ni ne ten pravý.
Na plyšové zvíře slza spadla,
růže na okně jí dávno zvadla.
Děvče, čím tě probůh polapil?
Vždyť laskavým slovem prý by se jen ,,potopil!"
Čas snad vyléčí tvůj žal,
ať jde zpátky tam, odkud se vzal!
Na předměstí v malém domku,
jde slyšet snad tisíc zvonků.
Nikdo neví, co se stalo,
proč si děvče život vzalo!
Další trpké plody z lásky. Strom kterému vítr vzal ovoce nové nezplodí.