
Malý kluk u okna sedí,
do dálky svými očky hledí.
Jeho oči sice zakrývá černá páska,
ale i přes ni vidím, jak se v nich odráží touha a láska.
Touha, která v něm stále roste,
vdyť touží vidět snad po sté!
Láska ke světu a okolí,
i přesto, že ho slepota moc bolí.
Co asi vyhlíží?
Velké saně s dárky, za kterými sněží.
Neviděl je nikdo z nás,
nepotkal ho nikdo z nás.
Nevěří na něj dospělí,

i když, se všude sněhem zabělí.
Ten kluk ví kdy přichází,
ale proč tedy nečeká a odchází?
Protože jde spát.
Raději si o něm nechá zdát.
Jdi i ty, vždyť i když o tom nemáš ani zdání,
ve snu se ti splní každé přání.
Malý kluk už usíná,
svíčka u jeho postele už zvolna zhasíná.
Dobrou noc mu i vám přeji,
z nedalekého kostela vánoční písně a modlitby znějí.
Píseň snové princezny a hřejivého srdce.